Armádní generál in memoriam Heliodor Píka, významný činitel v kontextu československo-rumunských vztahů ve 30. a 40. letech 20. století
Generál Heliodor Píka (3. 7. 1897‒21. 6. 1949), vlastenec, vojenský profesionál, diplomat vynikajících kvalit a zásluh, symbolizuje svým osudem všechny příslušníky československého vojenského zpravodajství a vojenské diplomacie, kteří se stali obětí komunistického útlaku. V době 1. světové války bojoval za národní a státní samostatnost nejprve v řadách československých dobrovolnických jednotek v Rusku. Zúčastnil se památného boje Československé střelecké brigády u Zborova 2. července 1917. Na podzim téhož roku odcestoval s dalšími vlastenci do Francie, kde se stal příslušníkem Československé autonomní armády. Na podzim 1918 prokázal nevšední hrdinství v bojích bitvy u Vouziers.
Po návratu do vlasti se zúčastnil střetů s Poláky na Těšínsku a obrany Slovenska proti vojskům bolševické Maďarské republiky rad. Krátce poté se stal vojákem z povolání. V letech 1926‒1928 vystudoval Vysokou školu válečnou v Paříži. Mezi lety 1929‒1932 působil v 1. (organizačním) oddělení Generálního štábu. Působnost ve světě vojenské diplomacie zahájil výkonem funkce vojenského atašé v Bukurešti s akreditací též pro Turecko (1932‒1937). Po návratu až do likvidace české části bývalé československé armády byl zařazen u Generálního sekretariátu obrany státu. Zde se zabýval problematikou zbrojního průmyslu.
Po okupaci českých zemí odešel do zahraničí. V Bukurešti založil v dubnu 1939 opěrný zpravodajský bod s označením Dora. V Rumunsku setrval do října 1940, kdy se přesunul do Istanbulu. Odtud se z rozhodnutí Ministerstva národní obrany v Londýně přemístil na jaře roku 1941 do Moskvy, kde po zbytek války vedl Československou vojenskou misi. V tomto nanejvýš náročném působišti prokázal odboji mimořádně významné služby. Při této činnosti se střetával s vedením Komunistické strany Československa, jež mu jeho kritické názory nezapomnělo.
Právě Píkovy postoje z doby války se staly příčinou toho, že byl již 5. května 1948 zatčen kvůli komunisty vykonstruovanému obvinění z velezrady. Za vinu mu bylo kladeno, že se dopustil špionáže ve prospěch Velké Británie. V soudním procesu, jenž se konal 26.‒29. ledna 1949, byl odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 21. června 1949. Gen. H. Píka byl v plném rozsahu rehabilitován po listopadu 1989. V roce 1990 byl in memoriam povýšen do hodnosti armádního generála.